Staré Město je neznámějším koutem Prahy a jeho historie je opravdu pestrá. Nachází se v samé blízkosti protékající řeky Vltavy a ve středověku (konkrétně ve dvanáctém století) zde vzniklo Židovské město, konkrétně na Josefově. To se bohužel o několik století později proměnilo v chudinskou čtvrť, která byla posléze zničena a zastavěna novými, moderními domy. Z dob dávno minulých se dochovalo několik málo památek, mezi které patří synagogy a hřbitov.

Židovské ghetto vzniklo osídlením obchodníky židovského původu. Na ne příliš velkém místě žilo kolem dvou tisíc lidí, kteří měli svoji samosprávu, děti chodily pouze do zde zřízených škol. Středem každého ghetta je synagoga, na rozdíl od církevních staveb, které slouží pouze k náboženským účelům, synagogy fungovaly také jako místa setkání učitelů a jejich žáků. Židé to neměli nijak lehké, postihlo je několik pogrom, lépe se jim začalo dařit až za vlády císaře Josefa II., díky jím vydanému Tolerančnímu patentu. O několik desítek let později měli Židé stejné práva jako ostatní občané a mohli se podívat i za hranice ghetta. Bohužel to mělo za následek to, že odešli ti zámožnější obyvatelé a zůstali jen sociálně slabší, tím vznikla již zmiňovaná chudinská čtvrť. Konec ghetta se datuje na konec devatenáctého století, kdy díky svému stavu (především špatné hygieně) došlo ke zbourání domů (asanace), tím bylo zabráněno tomu, aby se nakažlivé nemoci nešířili dál do ostatních částí Prahy.

Během druhé světové války se z Josefova stalo místo plné majetku Židů odvlečených do koncentráků, jejich majetek byl zkonfiskován nacisty.
To, co z původního židovského ghetta zbylo, najdeme na Josefově. Dochovalo se pouze šest synagog, Židovská radnice a hřbitov.
V dnešní době na území ghetta žije o devadesát procent Židů méně než samotnou asanací.