Spousta z nás si asi pamatuje ze základní či střední školy obědy, na které jsme potřebovali buď kartičku, nebo čip na klíčích, kde byly o nás nahrány informace a právě zaplacené obědy. Víte ale, jak přesně tato technologie funguje? Určitě se nejedná o nic nového. Technologie RFID je celkem stará, ale stále se využívá i v dnešní době. A to hlavně kvůli tomu, že je dost spolehlivá. Pokud máte do práce nějakou kartu, která vám otevře vstupní dveře, nebo vám zapíše začátek šichty, pak s největší pravděpodobností se bude jednat právě o tento

Co to vlastně je?

Technologie RFID znamená „Radio Frequency Identification“. Existují dvě základní věci od RFID. Vysílač a přijímač. Vysílač vysílá elektromagnetické signály ve svém okolí a pokud se objeví v tomto signálu nějaký RFID čip, pak si zjistí jeho číslo a to dále může zpracovat. Co se týče základních programovacích jazyků – arduino vytváří skvělé programovací prostředí a API pro začátky s touto technologií.
Dostanete od čtečky kód čipu, který se přiblížil do nějaké blízkosti, a podle toho s ním dále můžete pracovat. Ve většině případů existuje databáze kódu karet v každé firmě, která tyto karty využívá, a z databáze si získá uživatele či produkt, který je k tomuto kódu čipu přiřazen.

Čipů je na trhu spousta, ale základní dva jsou karta a čip na klíče. Tyto čipy jsou na pořízení velice levné. Většina prodejců také nenabízí prodej karet po jednom, ale po více kusů, jelikož stojí jedna karta třeba 6kč. Dražší je ovšem čtečka, která je trošku dražší. Arduino čtečku jsem nedávno sehnal asi do 400 korun, což celkem jde za jeden kus. Můžou být samozřejmě dražší a kvalitnější. To je ovšem pak na vás, jakou cestou se vydáte.
Možná vás napadlo, že takto může fungovat i kreditní karta. To ovšem není pravda. Kreditka funguje na trošku jiné bázi, a to na vylepšeném RFID s názvem NFC.